Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Oni koji jedu moje tjelo i piju moju krv imaju vjeèen život... i ja æu ih uskrsnuti u zadnji dan.
Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Jer moje je tjelo prava hrana, moja krv je pravo piæe!
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Oni koji jedu moje tjelo i piju moju krv žive u meni... i ja živim u njima.
Pokud se však vaše city změnily pak vám musím říct, že jste mě očarovala, mé tělo i duši, a já vás... miluji... miluji vás.
Ако су се, ипак, ваша осећања променила... морао бих да вам кажем да сте ми опчинили тело и душу и да вас... да вас волим.
Můžete spoutat mé tělo, ale nikdy nespoutáte mou...válečnickou duši.
Možete okovati moje tijelo, ali neæete okovati moj ratnièki duh.
Pravdou je, že se bojím, jak se mé tělo mění, budu méně přitažlivá pro mého partnera.
Istina, mislim da moje promenjeno telo èini da sam manje poželjna mom partneru.
Ale jak vidíš, mé tělo už mě zrazuje.
Gledaj... Vidiš kako me moje telo izdaje?
Mé tělo tam nikdy nebylo pohřbeno.
Moje telo nije sahranjeno u tom grobu.
Mé tělo ti nemůže ublížit Dorotko.
Moje telo te ne može povrediti, Doroti.
A jak dlouho to bude trvat mé tělo odstranit zbytek?
Колико треба мом телу да се ослободи остатка?
Nemohla jsem proti nim bojovat, když mé tělo bylo oslabeno a stále se ještě hojilo.
Nisam mogla da se borim pošto mi je telo bilo slabo i još se zaceljivalo.
Mí lidé nevědí, zda mi žilami proudí krev, či zda mé tělo leží s Čingisem v Burkhan Khaldun.
Moj narod ne zna teèe li krv mojim venama... ili je moje telo položeno pored Džingisa u BurKan Khaldunu.
Najděte mé tělo a vezměte ho domů.
Pronaðite moje tijelo. Odnesite ga mom domu.
Již předem jsem požádal svou rodinu a přátele, aby uveřejnili tuto zprávu, kterou jsem předem napsal, až se mé tělo konečně osvobodí od týrání rakovinou -- je to první část procesu jak přeměnit tento aktivní web v archiv."
Унапред сам тражио да једном када се моје тело угаси, проузроковано казном рака, моја породица и пријатељи објаве ову припремљену поруку коју сам написао - први део процеса претварања овога из активног сајта у архиву.”
Po dlouhou dobu jsem tu byla já a mé tělo.
Dugo vremena postojali smo ja i moje telo.
A mé tělo mi často překáželo.
Moje telo bi se često našlo na putu.
Uprostřed svých cest jsem dovršila 40 let a začala jsem své tělo nenávidět, což byl v podstatě pokrok, protože mé tělo existovalo aspoň dost na to, abych ho mohla nenávidět.
Sredinom mog putovanja, napunila sam 40 godina i počela da mrzim svoje telo, što je zapravo bio napredak jer je barem moje telo dovoljno postojalo da mogu da ga mrzim.
Ale čím více jsem o něm mluvila, tím víc se mé tělo externalizovalo a fragmentovalo.
Ali što sam više pričala o tome, sve više je moje telo postajalo objektivizirano i izdeljeno.
Mé tělo teď už nebylo jen posedlým strojem, bylo také zodpovědné za ničení těl ostatních žen, ve své šílené snaze vyrobit více strojů, které by podporovaly rychlost a výkonnost mého stroje.
Moje telo nije postalo samo mašina sa ciljem, nego se sada osećalo i odgovorno za uništavanje tela drugih žena u svojoj suludoj pustolovini da napravi više mašina da bi održalo sopstvenu brzinu i efikasnost.
Tak jsem si pomyslela, že bych mohla vycvičit armádu zneškodňujících jedlých hub. které by snědly mé tělo.
Pomislila sam da mogu da naučim armiju jestivih pečuraka koje uklanjaju toksine da pojedu moje telo.
Takže dneska sbírám vše, čeho se mé tělo zbavuje -- vlasy, kůži, nehty -- a tím živím tyto jedlé houby.
Danas, onime što odsečem ili uklonim -- mojom kosom, kožom i noktima -- hranim ove jestive pečurke.
Takže až umřu, Nekonečné houby rozpoznají mé tělo a budou schopny ho sníst.
Kada preminem Pečurke Beskrajnosti će prepoznati moje telo i moći će da ga pojedu.
Ale když pozoruju, jak ty houby rostou a tráví mé tělo, představuju si Nesmrtelnou houbu jako symbol nového způsobu, jak přemýšlet o smrti a vztahu mezi mým tělem a životním prostředím.
Međutim, dok gledam kako pečurke rastu i vare moje telo, zamišljam Pečurku Beskrajnosti kao simbol novog načina razmišljanja o smrti i kao vezu između mog tela i životne sredine.
Byla jsem sportovkyně. Mé tělo bylo stroj.
Bila sam sportista. Moje telo je bilo mašina.
Cítil jsem, jak má vášeň, má podstata, opouští mé tělo.
Osećao sam da su moja strast, moje srce i duša, napustili telo.
Kéž by tu přece jen byl způsob, jak tyto nápady reprodukovat bez zábran, bez omezení, které mé tělo má.
Kad bi samo postojao način da te ideje izađu neometano bez ograničenja koje stvara moje telo.
Já do něj zapadám, vy také, a během století, mé tělo se může vrátit zpět do země bez dalších úprav.
Ја се у њега уклапам, ви се у њега уклапате, а за сто година моје ће се тело вратити у Земљу непрерађено.
Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.
A ona izlivši miro ovo na telo moje za ukop me prigotovi.
Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
Koji jede moje telo i pije moju krv ima život večni, i ja ću ga vaskrsnuti u poslednji dan:
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
Koji jede moje telo i pije moju krv stoji u meni i ja u njemu.
0.70030498504639s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Moje telo nije više njegov hram! 